Březen 2009

UNBELIEF

31. března 2009 v 13:57 | skleníková kytička |  words about life
nechápu, proč sem pořád ještě chodím psát. nevidím v tom smysl. po tom, co jsem se dozvěděla že můj blog napadl vir, který moje články čte, mě napadají dvě možnosti, jak se o mým blogu dozvěděl, přičemž se opět nacházím v situaci, kdy člověku nemůžu stoprocentně věřit. jak já to nesnáším. hlodá ve mně nedůvěra, je to silnější než já a nevím jak z toho utéct. a mluvit o tom taky nedokážu. to už se ale netýká blogu...
takže zdravím pana mentose. kdybych to tušila, už dávno bych s tím sekla nebo ten blog rovnou na začátku smazala! proč ASI jsem nikomu adresu nedala.. no proč? protože si nepřeju aby ho někdo známý četl. ale to samozřejmě největší zvědavce nezajímá. tak doufám, že ses toho o mě hodně dozvěděl a aspoň z toho něco z toho máš.


i´m fine

29. března 2009 v 20:21 | skleníková kytička |  words about life
za celý dlouhý týden jsem napsala jen jednou a to v pondělí. byla jsem v časové tísni, na blog jsem absolutně neměla čas. měla jsem dost učení a abych řekla pravdu, učila jsem se po dost dlouhé době poctivě a musím říct, že jsem do toho učení dala hodně. vyhovovalo mi to a dokonce mi na tom záleželo. neřekla jsem si kašlu na to. já jsem se na to nevykašlala. jsme za to ráda.
ve čtvrtek byl maturitní ples. byl super. potkala jsem tam spoustu lidí, ze školy i mimo školu, kteří už tam nechodí. ples byl krásnej a after party byla skvělá, bezva jsme si všichni zatancovali a zapařili. moc jsme ani nepili. domů jsme přijeli v 7 ráno a do 16 odpoledne jsme s Járou spali. potom jsme se celý den poflakovali doma, dojeli jsme si jen do půjčovny pro filmy Saw 2 a 3. 4 neměli a 5 jsme si stáhli. stihli jsme shlídnout jen ty dva díly, zbylé dva příště. v sobotu jsme se maličko hádali a užívali si sobotu sami doma, venku bylo teplo tak jsme se i na zahradě chvilku zdraželi a večer jsme jeli do Prahy. já na Katky oslavu, Jára šel sednout s klukama. domů jsme jeli tak o půlnoci a cesta byla vážně dobrá :)
dneska nic nedělám, mimo to že jsem byla v Praze. potřebovala jsem si koupit balerínky, abych měla v čem chodit v práci. zítra jdu poprvé na brigádu do Hiltonu. těším se a zároveň bojím, co mě čeká. prošla jsem 5 HM a až v posledním měli černé balerínky s mašličkou v mé velikosti. tak jsem nakonec byla happy, že jsem je sehnala. líbily se mi.
život bez blogu je fajn. připadám si volnější, méně upjatá na virtuální život. žiju více společensky. možná to bylo jen tímto týdnem, ale přece. líbí se mi to takhle. mám ráda lidi, i když jsou někteří jako kamarádi k ničemu, nic si z toho nehodlám dělat. jak oni ke mně, tak já k nim. neřeším. myslím, že mi blog a psaní nechybí a žiju si v pohodě i bez blogu.
mějte se zatím hezky :)


letadlový motory neovládám no, tak mi to aspoň nevyčítejte...

23. března 2009 v 20:34 | skleníková kytička |  words about life
... mamka se mě nikdy nezastane a není na mé straně, když jí tvrdím, jak to prostě je. dneska se se mnou dohadovala právě o letadlových motorech. no dobře, uznávám, o hodinách nedávám pozor a neučím se na každou hodinu. ale když jsem u toho seděla 6 hodin (2 minulý týden a 4 včera), tak jsem sakra asi něco pochytit musela. ale že se náš profesor ptá na detaily i nejmenších částí jako je třeba labyrint, což je prosím vás takový těsnění, z toho jedna část je pevná a druhá se pohybuje- už to vím, a chce po nás vzorečky, přičemž v učebnici jich je milion tak kterej z nich bude asi ten, kterej zrovna bude považovat za sůležitej, že? znám jenom na tah motoru což je R= m . (c6-c0) .. bla bla asi víte o čem mluvím že.. :) no abych shrnula dnešek- stres! tři hodiny jsem ráno byla u doktorů! přečemž jsem se málem rozbrečela na gyndě kdy jsem s ním řešila svý problémy.
úsměv na tváři mi způsobili ti, kteří mi dodatečně popřáli k narozeninám, Roman, Šárka a od Jarouška jsem dostala present. dokonce dva! je to šílenec, ale miluju ho! od Šárky jsem dostala knížečku o da Vinciho nápadech, od Romana stříbrnej řetízek se dvěma přívěškama a od Jarouška krááásnej náramek Playboy a 4 obrázky od da Vinciho, made by hand, ale ani bych to nepoznala, je to krásný! jsem strašně ráda, happy, šťastná. dneska ano. a ti, kteří mi za to nestojí, neřeším. budu se držet těch, kteří jsou v pohodě a fajn lidi.


alone

22. března 2009 v 13:27 | skleníková kytička |  words about life
píšu první článek, jako čerstvá osmnáctka. v sobotu ráno jsem měla skvělý pocit, dneska už mi to zase přijde takové, jaké to bylo vždycky. necítím se být starší ani dospělá. jsem jaká jsem byla a taková i budu. život mě stále zkouší, dělá mi všechno těžší a já nevím, jak se s některými věcmi vyrovnávat. jak se k takovým problémům stavět. nejvíc mě trápí kamarádi, kamarádky. někdy si říkám, že přece jenom nějaké fajn kámoše mám, ale jindy mám zase pocit že tu pro mě není nikdo dobrý. dokážou mě zklamat a chovat se ke mně hnusně. jak potom mám mít nějakou kámošku? holky ze třídy jsou sebestředný a pomlouvají se za zády. o to já fakt nestojím. možná bych se, pokud nějaký kámošky chci, měla zaměřit na ty normální lidi tam, je jich tam jen hrstka, ale přece. a s těmi co jsou falešní se umět bavit, ale nehrotit to. nestojí za nic a já bych se na ně mohla vykašlat.. je to složitý. mě to ale trápí. ať mi nikdo neříká že nemám kámošky a nediví se. jak můžu mít..
btw. děkuji všem za přání k narozeninám u minulho článku :)

18 BIRTHDAY

21. března 2009 v 14:11 | skleníková kytička |  words about life

18 BIRTHDAY

i´m just 18, yeaaaaaaaaaah ^^
nejvíc si to užívám, je to skvělej pocit.



this is not end... not yet

19. března 2009 v 14:20 | skleníková kytička |  words about life
přestat psát blog? blbost! teda alespoň dneska ten pocit nemám, že by měl být konec. upřímně, baví mě mnohem více psát sem než do obyčenýho deníčku. to je nuda. tam si to nikdo nepřečte a nic mi k tomu nenapíše. a i kdyby nešlo jenom o to, beztak ani nepíšu moc hezky a z psaní na klávesnici mě nebolí ruka. z toho vyplývá že tu ještě nejspíš chvilku zůstanu :)
za dva dny je jaro.
a venku nasněžilo kdoví kolik sněhu, nevím, moc jsem to nezkoumala. jen co jsem to viděla, otráveně jsem se od okna odvrátila a zapadla zpátky do postele. vynikající na důkaz toho, že začíná jaro! :/
facebook mě přestává bavit. přidáním si do přátel spolužáky, které jsem tam původně nechtěla, mě to teď odrazuje. všichni mě mají na očích a to já nechci. nikomu do mě nic neni.. ale přesto jsem si je do přátel přidala. zajímavé že? měním názory podle nálady. v tomhle se trochu nechápu. když mám dobrou náladu, jsem pro každou špatnost, mám náladu na lidi a na všechno, na co jinak vůbec. tragédie.
stejně tak vypadá zítřejší oslava. tragicky. už jsem psala včera, netřeba víc se o tom rozepisovat. jsem teď ráda za ty, co tam budou a my si to všichni užijeme i bez těch, kteří tam nejdou. však budou litovat. snad to bude fajn. už vím o jednom z dárečků, které dostanu a moc se na něj těším. sice bude nejspíš až v pondělí, ale to nevadí, alespoň se budu víc těšit :)


i don´t know

18. března 2009 v 20:44 | skleníková kytička |  words about life
už před několika dny se mi v hlavě zrodila myšlenka, která mi vůbec nepřišla, jako špatný nápad. a dost o tom přemýšlím, že to tak udělám. přestanu psát blog. jednoduše uzavřu tuto kapitolu života a s blogařením skončím. ve chvílích nouze vypovídat se, vypsat, můžu sáhnout po obyčeném deníku, který mi leží kdesi pohozený v šuplíku a moc často ho nevyužívám. což je škoda. na druhou stranu ale docela dobře, píšu do něj totiž jen důležitý věci, nebo jen v takových chvílích nouze, zoufalství z něčeho a podobně. což je tak cca jednou za měsíc. kdybych na blogu skončila, jako že jsem to už způli udělala, na blog píšu zřídka kdy a lidi sem už téměř nechodí, na pc bych chodila jen v případě naprosté potřeby, na icq, když bych potřebovala něco na netu, nebo facebook či líbko, ke si čtu vzkazy od dávný kamarádky. víc času by mi můj notebook nebral. ještě nedávno to byla závislost, teď už mě sem nic neláká. všechno se rozplynulo, ani nevím jak, nevím proč.
dneska mám zase ty známý pocity, že okolo mě žijou jen samí špatní, zlí lidé. tak moc si najednou přeju být na opačné straně republiky, kde nikdo neřeší, jestli mě zná nebo ne, ale baví se se mnou, vezme mě mezi sebe. tady si připadám, jako bych tu vůbec nežila 18 let, jako bych tu nikoho neznala a nikdo mi tu nebyl blízký. zase ten pocit, že tu nemám žádný kamarády. a je se čemu divit? v pátek slavím oslavu svých 18. narozenin. poprvé mám pocit, že tyhle narozenin znamenají něco víc než v předešlých letech. jednoduše se v pátek přehoupnu přes práh dospělosti a budu tam stát jako čerstvá 18ti letá, dospělá. možná ne psychicky :) ale rozhodně to tak je a s tím nikdo nic nenadělá. snila jsem si větší a významnější oslavu než dříve. čekala jsem, že pozvu a přijdou jen vybraní lidi, který mám ráda a považuju si je za něco víc než jen tak nějaký známý. všechno je ale úplně obráceně. moje dvě kamarádky, které se mnou odmala vyrůstaly v mém sousedství nepřijdou. každá si důvod našla. je jim to doopravdy jedno, že to jsou 18. narozeniny a že to pro mě něco znamená. že jsem nebyla na Báry 18. mě strašně mrzelo, ale jak jsem se mohla dobelhat na pařbu se sádrou na noze ve sněhu..?
nepřijdou ani mí dva nejbližší ze třídy. s těmi jsem tedy nepočítala už od začátku, jsou to vysoce nespolečenští lidé, ale jednou by se přesto mohli přemoct. ale nepřemůžou. těm to zase tolik za zlé nemám. takže kdo zbývá? hromada kluků od Járy ze třídy, jednoho z nich sestra která navíc s sebou bere kámošku, aby se tam se mnou náhodou nemusela bavit. bomba! to jsou prostě ti "vybraní", se kterými jsem chtěla za každou cenu oslavit svoje 18tiny. ne, doopravdy ty kluky jsem tam zvala. ale že tam nakonec budou jenom oni a jedna moje věrná spolužačka, které jsem v týhle chvíli vděčná, že se na mě nevysrala.. to jsem nečekala. a to jsem se na to ani tolik netěšila tak kdo ví, proč se to tak podělalo. navíc jsem od neděle nemocná. v tuhle chvíli mám chuť se na všechno vykašlat a vůbec nic neslavit! nemám na to absolutně náladu!
tyhle věci mi kazí radost ze života záměrně. jde o zkušenosti. o to, lidem nevěřit, sebevíc bych je měla ráda. vždycky mě dokáží zklamat. neříkám, že já jsem dokonalá. ale právě tyhle zkušenosti mě unavují a říkají mi, co já bych se snažila když ostatní se nesnaží.
po dlouhé době mám chuť utéct daleko odtud, od těch hnusných lidí a žít bez toho, aby můj život třeba jenom míjeli. nestojím o to.
nekomentujte to. nemá to cenu.

SO SUNNY DAY today

14. března 2009 v 14:14 | skleníková kytička |  words about life
čím dál více má neaktivita na blogu upadá. není nálada. žiju si svý dny, občas přežívám nicneděláním, občas nějakou akcí s kámošema a se známýma a pak zase nedělám nic. zítra už jedu domů. těším se. v posledních dnech zjišťuju, že moje dny jsou strašně stereotypní. moje já je hrozně zlenivělý a odmítá si užívat života, i když k tomu má šance. ne. nechce se a raději bych seděla doma. CHYBA! nedělám pro sebe nic dobrýho.
chtěla bych svůj život naplnit něčím užitečným. chtěla bych se zlepšit v angličtině. v podstatě neumím nic. nejhůř jsem na tom se slovní zásobou. a když neumím slovíčka, souvislou větu dohromady nedám. z francouzštiny umím ještě větší nic. kdybych sama chtěla, mohla bych se jí sama učit aktivněji. jazyky jsou důležitý. jak člověk umí cizí jazyk, má dost možností. a proto se ve volným čase budu učit. AJ i FJ. v létě opráším slovník a konverzaci chorvatštiny, připomenu što sam već zaboravila /co jsem už zapomněla/ :) abych se, pokud bude třeba v létě domluvila.
venku je dneska strašně krásně. jelikož jsem pohádaná s mamkou, vypadnu ven, půjdu se s kámošema tady projít. je tam fakt hezky, svítí sluníčko, nebe je modrý, sem tam nějakej světlej mráček, ale jinak super. hadry mi ještě smrdí kouřem, včera jsme byli na diskotéce. fakt zážitek teda.. no comment. jsem si hezky zatancovala po dlouhé době. hráli tam parádní remixy. dokonce i Lady Gaga, ale jak to bylo zremixovaný se mi moc nelíbilo.
díky za commenty k Oriflame článku, beztak jak vidím, Avon převažuje :) viděla jsem nedávno katalog Avonu a měli tam fajn věci. fakt dobrý. ale dělat Oriflame i Avon, to bych si asi moc nevydělala. ale já zůstanu Oriflamu věrná. abych pravdu řekla, i tohle bych mohla zlepšit. víc se snažit, dávat katalog více lidem. sice už nevím komu..
mějte se fajne, půjdu si dát oběd- sekanou s kaší. tady na Moravě se hubnout nedá, tady se jí prostě v rámci možností normálně. až přijedu domů, zase se to zklidní a najedu do starých kolejí.
btw. k minulému zveřejněnému článku chci jen dodat, že nevím, co cítit, jestli zklamání, nebo vztek. hrozně mi to ubližuje, jak se ke mně chovají. tohle je fakt už vrchol...

docela ucházející fotka, že? myslím tím, jak je vyfocená. je na ní kámoš se svou přítelkyní :)

"love" them too!

14. března 2009 v 13:56 | skleníková kytička |  words about life
a víte co? miluju svoje spolužačky, jsou to prostě nej nej kámošky!!! vidíte, úplně na levém kraji fotky, kohosi useklého, že je vidět jenom ruka s mobilem?? to je prosím pěkně moje ruka! normálně mě z tý fotky vyřízly, abych jim to tam nekazila! oni jsou prostě skvělý! taky je mám ráda!

F.U.C.K. Y.O.U. A.L.L.!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

milujete kosmetiku? zkuste Oriflame!

11. března 2009 v 19:44 | skleníková kytička |  ORIFLAME
jak asi většina z vás ví, dělám dealerku u Oriflamu. baví mě to, taky aby ne, jde o kosmetiku. kterou holku by nebavila kosmetika že? ^^ začala jsem v září loňského roku, takže to zatím nedělám moc dlouho, ale ovládám to. kosmetiku si ode mě kupují především spolužačky, občas sousedka nebo mamky kámoška, většinou i já si něco vezmu. švédská kosmetika značky Oriflame je kvalitní, přírodní. v nabídce je velké množství sprcháčů, šamponů, vůní, krémů, tělových mlék, deodorantů, mraky kosmetiky pro líčení, make-upy, stíny, rtěnky, lesky na rty, kosmetika na akné, krémy proti vráskám atd atd.
kdo by se chtěl k Oriflamu přidat, dejte mi vědět. pokud jste z Prahy nebo okolí, no problem, zaregistruju vás a můžete též nabízet kosmetiku, prodávat a vydělat si peníze, či si objednat kosmetiku, která pro vás bude zadarmo, podle toho jak vám to půjde.


words about today

10. března 2009 v 22:25 | skleníková kytička |  words about life
hey everybody. jsem tu zpátky. nevím, na jak dlouho, ale jsem tu. dneska jsem se pokoušela
pročíst si vás všechny a nejsem sama, koho blog v této době nějak moc nebere.
dneska jsem přijela k babičce na Moravu. pár hodin po příjezdu jsem vyrazila s kámošema na ÁMU, dala jsem džus, pokecali jsme a jeli jsme hledat jiný lidi, kteří někde popíjeli. našli jsme je u nádraží na tribuně fotbalovýho hřiště. tma byla, takže jsem neviděla nikoho. za chvíli jsem se nechala zavézt domů, do tepla. venku je zima. když jsem vystoupila po milionech hodinách z busu, začalo brutálně sněžit. paráda.
facebook je strašnej. přes den, kdy jsou všichni ve škole se tam nidko neobjeví až do večera, kdy se tam mihne pár lidí, napíšou pár vzkazů, ale jinak nic. Roman se naštval, když jsem chtěla aby si udělal profil, abych si ho mohla dát do přátel, protože ho chci jenom proto abych tam měla víc přátel. no tak jsem se tu hádali. ach jo. nemyslela jsem to tak.
procvičila jsem si chorvatštinu s kamarádčinou mladší sestrou Zalou, ze Slovinska a trochu jsme přes vzkazy pokecaly. pravděpodoně se v Chorvatsku v létě nepotkáme.. :( Robert mi pochválil jak hezky jsem se naučila mluvit chorvatsky a Baruška se naučila přidávat fotky ^^ no prostě.. celkem nic velkýho. a teď s mentosem plánujem, jak si pronajmem Radiobar, přejmenujem ho na Limited bar a budem ho maximálně propagovat a všichni tam budou chodit a bude prostě děsně slavnej v Praze. bomba. takhle já se tady bavím. chce se mi už spát, jsem bez energie. venku slyším, že leje jako z konve. taky skvělý. ach jo. nebudu kecat o ničem. půjdu spát. good night


FACEBOOK

8. března 2009 v 22:19 | skleníková kytička |  words about life
ano, už i mě strhla komerční vlna facebooku, na kterým všichni, co musí být cool, ujíždí. včera nás přiměl mentos si tam založit profil, takže ho tam má Jára, i já. nebudu vám dávat odkaz, o čem by pak byla skrytá identita na tomto blogu..? trávím na tý stránce už asi 4 hodiny a nedá mi to, furt tam musím bejt. jestli se fb stane mou další netovou závislostí, tak to OMG! jako by nestačil blog ( u kterého se mě tedy v poslední době závislost pouští) tento i ten druhý, na kterém jsem, přiznám se, teď častěji než tady.
zajímalo by mě, jestli někdy s blogováním skončím. jestli si přestanu psát články, ať už pro vás nebo jenom tak pro sebe, jestli se obejdu bez komentářů, bez diskuzí, bez psaní. opustím vůbec někdy tento svět? neumím si to představit. beztak sem už teď tak trochu nepatřím. věková skupina blogování zůstává především okolo 14ti let, 18 už je vzácnost, moc jich není. já, jointtek, Neobyčená? víc jich nebude, nebo si alespoň nevybavuju. co kdybych nepsala? co kdybych skončila jen u deníčku v obyčeném bloku z papírnictví? ... je to škoda, přestat skladovat vzpomínky, zážitky a myšlenky. číst si to zpátky je často fajn.


breakfast

6. března 2009 v 19:06 | skleníková kytička |  words about life
poslední dobou, jak nemám na blog tolik času, na něj už nemám ani tolik náladu. proč to neříct narovinu, že? prostě teď přes víkend tady nebudu a příští týden jedu k babičce. takže doufejme, že mě to tam při vší té nudě kteoru čekám, začne zase bavit a já vám všem celé dny budu psát jak šílená a moje návštěvnost zase bude dosahovat 120 lidí denně. teď jich je sotva polovina, ale i tak se divím, že sem někdo chodí, když já k nikomu nechodím. ne k nikomu, tak 5 blogů obhlídnu a přečtu, ale na více nemám sílu. omlouvám se. snad se to brzy spraví. zatím se tu mějte hezky, blogujte si a nezapomeňte na mě!

REAL LOVE

5. března 2009 v 20:37 | skleníková kytička |  words about life
je to vážně smutný, jak na blog nemám čas. nemrzí mě to, že nepíšu, ale to, že nemám čas chodit číst vaše články a psát vám k nim svoje trapné názory ^^ ačkoliv vždycky začínám větu slovem "já", věřím, že vás to tak moc neštve. kdyby ano, řekněte. ale nemám k tomu co dodávat, než abych kecala o tom, co JÁ si myslím jak u daného témata vypadá situace u MĚ. no nic. zítra budu doma brzy takže to vše napravím, slibuji. a hned jak to napravím, začtu se zase do své rozečtené knihy VŠECHNY DŮLEŽITÉ KONTAKTY / od autorky Ďábel nosí Pradu- Lauren Weisbergerové), které teď čtu. začíná se to konečně od 90. strany trochu rozjíždět :) a co jsem vlastně udělala s knihou Chcete se dostat na lékařskou fakultu? šla jsem jí vyměnit. vytipovala jsem si, že bych si místo toho vzala Šifru mistra Leonarda, ta jediná mi od Dana Browna chybí (btw- ta nejlepší!). jednu měli za 400 a druhou jen za 200, tak jsem samozřejmě vzala tu levnější. sice nenávidím měkkou vazbu, ale co, nemám peněz na zbyt a ke všemu se nejmenuje Šifra mistra Leonarda ale DA VINCIHO KÓD. obsahově je to ale totéž, jen přesnější překlad názvu. mám z toho docela radost, že jí mám. a hned jak dočtu KONTAKTY, přečtu si po dvou letech znovu ŠIFRU, tedy spíše KÓD ^^ jejda, je to jedno, víte, co myslím. já tu knihu žeru, je skvělá a ráda si připomenu všechny podrobnosti děje.
o víkendu na četbu čas nebude, v sobotu jedu na MEL k Jarouškovi, budeme spolu a odpoledne přijedou kluci od něj ze třídy, večer teda půjdeme do baru, do CIHELNY- mám ten bar ráda, je to tam útulné, mají tam Heinekena, skvělé toasty a taky džbány, které obsahují třeba 6 semtexů a 6 vodek nebo tak podobně a k tomu dávají mega dlouhá brčka ^^ nikdy jsem to neměla, ale mohlo by to být good, někdy to chci s bandou lidí zkusit. teď jsem trochu bez peněz.. pořád ty peníze, peníze a zase peníze! nesnáším když je nemám!
v pondělí zajedu do Oriflamu.
a v úterý příští týden jedu k babičce na Moravu. nebyla jsem tam od Vánoc a kdybych teď příleižitostně nejela, když můžu, nepodívala bych se tam až do léta. což je škoda. lepší, než sedět doma. budu tam mít klídek, budu si hrát s kocourem, číst si a v klídku blogovat, možná taky občas vyrazím ven na AMERIKU s kámošema. se všechno uvidí, jak to bude. po Jarouškovi mi bude smutno, ale je to jenom týden, to uteče a zase budem spolu! budu se strašně těšit. a teď si jdu dát sprchu a půjdu si číst. bye ;)

p.s. k minulému článku, všichni mi radíte, že by to měla zkusit, že za zkoušku nic nedám a pokud to chci, měla bych pro to něco obětovat. ale lidi, nechápete situaci. jsem ve 3. ročníku školy která s tou lékařskou f. nemá vůbec nic společného. neumím z těch předmětů v přijímačkách už ani základy. a ani rozený génius by nezvládl se během 1 roku naučit nadprůměrně na přijímačky na vysokou ze třech předmětů o kterých nemá ani páru a zároveň se naučit na maturitu a udělat jí. nemožné. a pokud furt nerozumíte, přečtěte si mail, co mi naspal jeden studující na této škole, kterého jsem se předtím ptala na nějaký věci kolem tý školy. pod článkem. přečtěte si to!

je to pryč :(

4. března 2009 v 19:24 | skleníková kytička |  words about life
víte, jak jsem vám tu básnila o lékařské fakultě? dneska už je všechno úplně jinak. až poté, co jsem si obstarala knihu Jak se dostat na lékařskou fakultu?, jsem na netu fakulty zjistila, že přijímačky se dělají nejenom z chemie, ale i z fyziky a biologie. to už je na mě moc. takže na to kašlu. bohužel, nedá se nic dělat. ačkoliv nesnáším chemii, tak bych to ještě obětovala a chemii zvládla, ale fyziku navíc? NIKDY! nutriční terapeutkou tedy nebudu. leda bych šla do Brna, ale to je zbytečné. ach jo :( dneska se mi celej ten vysněnej obraz rozsypal v jednom okamžiku. co budu teď dělat s tou knihou, to nevím. buď jí zkusím vrátit, nebo alespoň vyměnit. to bude ale trapas! víc nemám, co napsat. myšlenky mám pořád uvázané u mého krachu. co teda mám jít studovat? jsem zoufalá.
dneska se odmítám cokoliv učit. dneska jsem se celý ráno a dopoledne šrotila právo a on nám tam pak dal tak pitomý otázky, že jsem ani nepochopila co po mně chce! OMG!
no nic, jdu si číst blogy, ať přijdu na jiný myšlenky.


DREAMS

3. března 2009 v 21:42 | skleníková kytička |  words about life
skvěle se mi ke konci dne zlepšila nálada. dneska byl v pohodě den, právo jsme nepsali, až zítra, logistiku jsem jakš takš opsala z taháku a čtenářák nechtěla, prej ho mám přinést příště až ho bude chtít vidět. no, to bude někdy za půl roku. takže nechápu, proč jsem se s tím psala.. klid!
den co den mám v hlavě myšlenku a představu o mé budoucí škole. přemýšlím o tom pořád dokola. dneska jsem se byla podívat na učebnice chemie. asi jsem se zbláznila lidi ^^ ale doopravdy. teď jsem o tom s mamkou zase krátce mluvila. normálně s ní se o ničem nedá bavit, takže jsem to vzala hodně stručně a jenom jsem se zase zmínila o lékařské fakultě... normálně to ale se mnou řešila, prý hlavně tu chemii, musel by mě jí někdo doučovat.. HA! jo, už to bere na vědomí, co JÁ bych chtěla! vynikající pokrok. znělo mi to už mnohem více podpůrně, než jindy, kdy mi raději odsekne, že by mě to nebavilo. paráda. mám z toho radost! ta školA, je fajn v Brně, ale mamka že proč bych měla jít do Brna, když můžu betj v Praze. ale KARLOVA UNIVERZITA? nezní
vám to moc.. jak to říct, nadprůměrně? pro více chytré, snaživé, a přemýšlející mozky? takový já nemám. bojím se, že by mě to po chvíli zase bavit přestalo. jsem člověk který u ničeho extrémně dlouho nevydrží. a já tomu věřím. pro něco se dokážu nadchnout, ale to příšerné nadšení pomalu vyprchává. prý je to tipické pro berany. no což. jenže teď to chci. a pokud to budu chtít i v průběhu doučování chemie, bude to super. a víte, co je další problém? nikdy jsem nikam nedělala přijímací zkoušky. opravdu, ani na střední školu. brali sem podle průměru. což byla taky jistota, že se dostanu. a jelikož jsme pokusný ročník, jak s tím, že jsme si v 9. třídě mohli podat přihlášku jen na jednu střední, tak se státní maturitou (která možná nakonec ani nebude, prý to nestíhají, ale moc bych tomu nevěřila, při naší smůle), tak jsem šla na jistotu. nemohla jsem riskovat, že neudělám přijímačky na jinou střední. to by byla tragédie. takže představa z přijímaček na Karlovu univerzitu- na LÉKAŘSKOU FAKULTU! mi nahání pořádnou hrůzu! omg.
spíte? věřila bych tomu, ale když já se z toho musím vypsat. nedá mi to. mám to v hlavě neustále a tak je fajn, když se s mýma myšlenkama můžu někomu svěřit. s kým se o tom bavím pořád je Šárka, protože má stejný problém, jestli poslechnout hlas srdce nebo rozum. strašně by chtěla studovat na KU jakési archivnictví a historii a rozum jí radí jít do Brna na vojenskou školu! hovadina! tam jí nepustím. budu jí pdporovat, ať jde za tím, co doopravdy chce. možná to v životě zas tak nevyužije, ale kdo ví, kam nás vítr zavane...


není čas....

2. března 2009 v 21:20 | skleníková kytička |  words about life
děsně se omlouvám, že zanedbávám blog i vás ostatní. ale holt, není času. nestíhám, mám toho hromadu do školy! zítra nejspíš dvě písemky a ještě musím opsat do čtenářáku asi 15 stránek, takže bomba no! to jsem zvědavá jestli půjdu spát ještě dneska.
dnes jsem byla v BOULEVARD bageterii, vyplnila jsem tam jakýsi dotazník ohledně zájmu o práci a předala to jedné z pracovnic. do týdne se mi prej ozvou, takže by to bylo fajn :) sice bych potřebovala job na celý další týden, ale ještě je možnost že mi dají něco v Hiltonu, když si tam v
pátek včas zavolám. ale snad mi to napodruhé v bageterii vyjde. dneska jsme si tam s Járou taky dali bagetu, neodolala jsem a navíc jsem měla děsnej hlad. dali jsme si Brooklynskou, s krůtím masem, slaninou, hořčicovou zálivkou, opraženou cibulkou a sýrem :) no mňam, ale kalorieee.. no co, moc jsem toho neměla. neřešit. taky jsem se zašla podívat do jednoho fashion shopu s džínama, MET! nejlevnější co jsem tam viděla stály asi 4000! paráda že? a ty úplně krásný dokonalý džíny stály asi 6000! rychle jsem odtud odešla. nesnáším takový shopy, který mi akorát zkazí náladu, protože na ty hadry nemám XD ale co bych se rozčilovala.. nad takovou blbinou, že.
za 19 dní narozky! strašně se těším, přemýšlím že si koupím jenom tu kosmetiku ze SEPHORY anebo to a k tomu černé lesklé balerínky ze ZARY, a pokud mi vůbec něco zbyde, tak to utrácet nebudu. peníze od příbuzenstva hodím sežrat prasátku a do dovolené se jich nedotknu! snad to brzy uteče.





no work- no money. no money- no life!

1. března 2009 v 22:22 | skleníková kytička |  words about life

dost náročné zakončení dnešního dne. celý den jsem si v klídku blogovala na THIN s ostantíma hubnoucíma slečnama, jedla jsem si podle svých zásad a později jsem se usadila i k učení, ale
moc jsem tomu nedala. je to asi 40 A4 stran které neumím, nikdy jsem je neuměla a ani umět nebudu. takže se zítra zase budu klepat, aby mě nevyzkoušel, což by znamenalo pohromu a dokonale zkaženou náladu. čímž bych si moc nepomohla, protože bych jí zase zkazila i Jaroušovi, kterej by na další bručení neměl asi náladu. chápete jo, letadlový motory! odmaturuju a nikdy v životě o nich neuslyším! k čemu se je sakra musím učit?! no nic nebudu se rozčilovat.
skvělou třešní dne byl mamky proslov o tom, jak jsem úplně neschopná, že jenom sedím u notebooku, doma nic neudělám, utrácím veškerý peníze (ano uznávám utratila jsem neúmyslně peníze na vlak a na učebnice) a že už mi žádný dávat nebude! jen na svačiny a na obědy, jinak na ostatní ať si vydělám sama! strašné! takže jsem poslední dvě hodiny v naprosté zoufalosti sháněla brigády. nakonec mám tolik tipů, že nevím co dřív. mám sice jakýsi job v Hiltonu, ale zatím jsem neměla tu čest ani podepsat smlouvu, natož jít pracovat. potřebuju k tomu ale pracovní oděv a to taky stojí prachy. je to na nic brigáda, sice tam je dost peněz, ale ještě jsem ani nezačala a už mi
nevyhovuje. napadlo mě že se půjdu optat opět do bagetárie Boulevard, kam jsem měla jít pracovat už v září ale nevyšlo to, teď by to vyšlo, holt se nedá jinak, anebo třeba v cinema city. jde o to že potřebuju takovou brigádu, kde by byla zaručena časová flexibilita, že bych mohla přijít kdy bych chtěla a nemuselo by mi být 18. to mi bude sice za 20 dní, ale já potřebuju job hned teď! příští týden jede půl třídy na lyžák, takže bych se mohla jakoby hodit marod a jít vydělávat celý týden. jenže já jaksi ještě nemám kam. taky mě lákalo jít pracovat do shopu s hadrama, třeba Pull and Bear :) ale tam asi budou chtít 18. jejda no tak si chvilku počkám a půjdu makat za 20 dní no.
jsem to ale dopadla. pokud budu pracovat o víkendy, s Járou se uvidím tak možná ve škole o přestávkách. to mě na tom štve nejvíc, ale teď už to nejde jinak. beztak se musí připravovat na maturitu, takže myslím, že v tuhle dobu by to ani zas tak moc nevadilo.
už jsem z toho fakt dead. půjdu si lehnout. omlouvám se za nudný článek.
mějte se lépe než já.

~ skleníková kytička

BROKEN- HEARTED GIRL- Beyoncé

1. března 2009 v 14:50 | skleníková kytička |  best MUSIC
poslouchám nové album od Beyoncé- I am... Sasha Fierce. je plné krásných písní, super RNB styl, najdete tu i rychlejší skladby, i ty pomalé s úžasnými texty plnými emocí. když si písničky z alba poslechnete několikrát, oblíbíte si je, i kdyby vám ze začátku přišly nudné. líbí se mi známá If I were a boy, dále Hello, Halo, Single ladies nebo Broken-hearted girl. úžasná písnička s trochu smutnějším textem, ale přesto krásná. nevím, kterou vám sem dát a tak zvolím tuto poslední. věřím že si v ní hodně z vás najdou oblibu, někteří v textu možná i najdou podobnost svého osudu..