Únor 2009

utrápená skleníková kytička

28. února 2009 v 19:04 | skleníková kytička |  words about life

omlouvám se vám všem za mou neaktivitu, ale věřím, že chápete, že jsem nemohla být na pc, když jsem byla u Jarouška. jela jsem tak především proto, abych byla s ním ;) i když on, potvora, si pár hodin taky poseděl u pc her. už jsem vám říkala, že nemám ráda hádky?? proč to pořád musím opakovat? proč se pořád musíme hádat? doufám, že dneska to bylo už naposled. slíbili jsme sei, že se budem snažit chovat se k sobě hezky. tak doufám, že to bude fajn. já se pokusím si nechat svůj ksicht kakabuse pro sebe společně se svými náladami. doufám, že mi to půjde a že to pomůže.
pokusím se také, ještě než mi začnou Miss, zajít ke všem, kouknout co je nového, co se vám za těch pár dní přihodilo, dlužím vám to, za ty vaše komentáře. děkuju.
zítra, jak už jsem psala na THIN, rozjíždím akci, takže se těším, dám do toho všechno, bude to skvělý ;) odkaz na ten blo mám v dolní části tohoto blogu.
přidala se ke mně makecina, takže ti držím palce mauky, ať ti to jde, budeme si o tom psát ;)
nevím, co psát.
zítra se budu převážně učit. musím dohnat učivo z letadel a měla bych si udělat ten čtenářák. je poslední možnost! takže si zítra ráno přivstanu a dopoledne budu opisovat obsahy děl. strááášně se těším! ironie

mějte se krásně. buďte happy. a mějte se s ostatními rádi.

~skleníková kytička

i hate this dreams....

27. února 2009 v 19:53 | skleníková kytička |  sweet dreams or beautiful nightmares?
seděly jsme s Míšou na baru a popíjeli colu, Jára seděl za rohem s kámošema a snad tam hráli automaty nebo nějaký hry a pili. kecala jsem s kámoškou, když v tom Jára vyšel zpoza rohu, v puse měl cigáro a šel ven na chdobu, kde se ho chystal si ho zapálit. vstala jsem a šla se zeptat, co to jako znamená? řekl mi že se vrací k životu jakým žil dřív a prostě bude kouřit, že mu je jedno co já si myslim, kvůli mně se toho nevzdá. šla jsem zpátky na bar a brečela jsem. zvedla jsem se že půjdu domů na chatu a ptala jsem se ho, jestli jde taky. řekl, že ne. že odjede domů na motorce. říkala jsem si, jak asi když je opilej. už jsem usínala, když mě vzbudil zvuk motorky, která přijela. konec.

vzbudila jsem se s pocity, jak mě Jára zase zklamal, jak se ke mně choval jako kdysi když jsme byli na chatě.. než jsem se vzpamatovala že to byl jen sen, ještě jsem na něj chvíli dotčeně koukala, do té doby, než mi přinesl snídani do postele. venku začalo svítit sluníčko a vypadalo to na fajn den. nebyl. ani trochu. a můžu za to já.
na můj novej účes nikdo neřekl ani jedno slovo. ani ironický "hmm, dobrý", nic prostě. ještě se mi to nestalo, ale asi je to fakt hrůza. takže všem lhářům co mi to tu chválili děkuju :P

p.s. už jsem se někdy zmiňovala, jak nesnáším hádky??


time to laugh!

26. února 2009 v 12:00 | skleníková kytička |  words about life
to byste nevěřili, co se nám včera stalo s kámoškou, když jsme byly odpoledne v baru. tak jsme si tam seděly a vybíraly si, jaký ovocný míchaný koktejl zvolíme- samozřejmě NEalko, za bílého dne by mě nenapadlo dát si alkohol- a nakonec jsem si řekla že zkusím Blueberry milk shake a Míša si dala Light banana. chápete myslím všichni, jaké ovoce by měly tyto drinky obsahovat. JENŽE obsluhující personál asi nerozezná banán od ananasu a pletou si borůvky s vanilkou. ano, dosala jsem obyčejný vanilkový shake, který ta nesympatická servírka ještě napůl vylila na stůl a Míši banánový koktejl byl prostě ananasový! OMG! tak jsem to reklamovala a nakonec jsem svůj fialový koktejl dostala. stalo se mi to poprvé, že bych něco takhle vracela, ale sry vanilka a borůvky je sakra rozdílná chuť! aby toho nebylo málo, Míša ananas nemá ráda a než abych se na ní dívala jak trpí, tak jsme si ty drinky vyměnily XD to už ta servírka musela dobře nechápat, když jsem po ní chtěla borůvkový koktejl a nakonec jsem pila ten kámošky ananasový XD

a teď už dost keců, kdo se chcete zasmát, tak koukněte na fotky. tentokrát jsem s nimi neštřila a anonymita je tytam. tak doufám, že na mě nikdo známej nenarazí!


ČTĚTE!

25. února 2009 v 23:44 | skleníková kytička |  words about life
POZOR DŮLEŽITÉ HLÁŠENÍ:
  • mažu nově vytvořenou rubriku nutriční terapie skleníkové kytičky a s tím vytvářím nový maličký blog, kde si budu směle básnit o svém hubnutí, aniž bych tím snad někoho zatěžovala zde. takže máte-li zájem, navštivte můj malý pod- blog thin-hothouse-flower. kdo by se chtěl v hubnutí přidat, přidejte se. kdo by mě chtěl podporovat, budu jenom ráda. koho by zajímaly zajímavosti zdravé výživy a zdravého životního stylu, zajímavosti přírodních potravin apod, přijďte se občas mrknout na již výše zmíněnou adresu.
    ode dneška zde neuslyšíte žádné: ´rozhodla jsem se že od zítra začnu zase hubnout...´ nikdy více ;)
  • článek s fotkama přijde ve 12.00 hodin. předpřipravila jsem ho takže se už brzy dočkáte, i když v podstatě vážně není, nač jásat :P


hair style

25. února 2009 v 13:57 | skleníková kytička |  words about life

HI GUYS

how are you today? i´m fine- sun is shining crazy so it´s very good for me!
dost angličtiny, beztak v ní zas tak dobrá nejsem. o počasí ještě něco říct dokážu, ale raději s tím skončím dřív, než přejdu na složitější téma.
návštěvu kadeřnice mám úspěšně za sebou. jsem docela spokojená. je zvláštní, že celý život toužím po princeznovsky dlouhých vlasech po pás, ale kdykoliv přijdu o pár centimetrů mé střední délky, mám z toho radost :) řekla bych, že je to prostě tou změnou. mám ráda změny, nemohla bych vypadat pořád do detailu stejně. proto na léto plánuju testnout zrzavou s nádechem červené... ne fakt, vážně bych to chtěla zkusit, jak to bude vypadat, ALE nechci zase přijít o svou blond. mimochodem mi zase nechytla tak, jak by měla. toužím po barvě podobné té na obrázku velvo, ale zase to mám s nádechem žluté. proto za hodinu jedu do Phy do speciálního obchodu a tam si koupím vybělovací šampon. snad mi časem ten žlutej nádech stáhne. rovnou jsem se domluvila s kámoškou že zajdem na drink. původní plán mi nevyšel, škoda, snad příště. tak jsem si domluvila něco jiného. nehodlám už jenom dřepět doma a mrhat drahoceným časem!

p.s. fota budou, pokud mě něco osvítí a já se začnu tvářit trochu fotogenicky!


SICK AND TIRED

24. února 2009 v 18:54 | skleníková kytička |  words about life
jsem znuděná. znuděná těmito dny, kdy jen sedím na jedné židli, hledím na stránku svého blogu, přemýšlím, co na něm vylepšit nebo co by mohlo být obsahem dalšího článku, anebo si procházím
blogy všech ostatních a přeju si, aby bylo co nového číst. nemůžu dělat nic jiného. nemůžu se dívat na filmy, nemůžu si číst knihu a stále ještě jsem si nedodělala čtenářský deník. včera jsem se chtěla dívat na Dr. House. při první reklamě jsem to však vypla a přesunula se zase sem. před malým okamžikem jsem popadla rozečtenou knihu VŠECHNY DŮLEŽITÉ KONTAKTY. přečetla 5 stran a už jsem zase tady. začetla jsem se do svých vlastních, starších článků. je to zvláštní, ale baví mě číst si svoje články.
už třetím dnem se mě drží jakási lehká chřipka. v jednom kuse kýchám a ačkoliv neustále smrkám, mám ucpanou levou část nosu, takže už tři dny dýchám jen pravou dirkou ^^ směšné že?
během těchto pár dnů jsem si zajistila vyšší návštěvnost, vyšší počet commentů které miluju a nikdy jich není dost, objevila jsem pár skvělých blogů, které mě zaujaly, například Blue.Berry, mishis nebo kath. ještě zítra večer budu na blogu dost aktivní, ale jinak už program na další dny mám. ve čtvrtek jedu na MEL k Jarouškovi a hodlám se věnovat jen jemu, když je tam možnost. po prázdninách už spolu zase tolik času trávit nebudeme.
dneska jsem najela na web baru Nebe, kde plánuju svou oslavu 18. narozenin, přičemž jsem po sepsání přibližného seznamu lidí které bych ráda pozvala zjistila, že bar není tak úplně dokonale zprostředkován k tomu, abychom se v deseti až dvanácti lidech sesedli pohromadě k jednomu nebo dvoum stolům u sebe. plánuju se tam zajít předem podívat a případně si zamluvit místa. plánuju udělat nějaké originální pozvánky, které později rozešlu. a děsně bych si přála sehnat helium, abych si mohla nafouknout balonky jako na správný narozeninový party :) nerada bych se na to začala těšit, protože ze zkušenosti vím, jak to většinou dopadá, když se na něco nedočkavě těším. jenže když ono se většinou nedá odolat!


KEEP SMILE

24. února 2009 v 16:15 | skleníková kytička |  next
SMÍCH podle Wikipedie: Smích je jeden z mnoha mimických vlastností člověka (a vyšších primátů). Je hlasitým vyjádřením či projevem veselí radosti, nadšení apod. Může vzniknout jako psychologická reakce na vtip, lechtání, nebo jiné podněty. Inhalace oxidů dusíku může také vyvolávat smích. Drogy, jako třeba marihuana, můžou způsobit silný smích. Silný smích může vyvolat slzy. Smích, na rozdíl od úsměvu, trvá déle a pracuje při něm především bránice.

- Endorfíny regulují psychický stav a mohou nás přenést do výborné duchovní nálady.
- Také bolestivé svalové křeče se uvolňují smíchem.
- A kdo se směje v ožehavé situaci, zpomaluje vyměšování stresového hormonu adrenalinu. Srdce potom tluče klidněji, svaly se uvolní z křeče, člověk se cítí zase uvolněný.
- Smích nedělá dobře jenom tělu, ale ze smíchu těží i naše psychika. Pouhým úsměvem dáte svému mozku a druhým lidem na srozuměnou, že se cítíte dobře, volně a že jste otevření a komunikativní.
- Vtipné věci aktivují ty samé části mozku jako kokain, sex nebo peníze.


tajemství kalorií v müsli tyčinkách

23. února 2009 v 20:59 | skleníková kytička |  next
myslíte si, že müsli tyčinky jsou to pravé, jak zahnat chuť na sladké a přitom do těla nepřijmou příliž cukrů, které se nám později přemění na tuky? ano, to je správně, ALE ne všechny müsli tyčinky jsou ty pravé. některé obsahují zbytečně mnoho kalorií.
které jsou ty vhodné?

CORNY LINEA bez přidaného cukru. jogurtová, čokoládová varianta. má pouhopouhých 1341 kJ na 100 g. což znamená, že 25 ti gramová tyčinka má asi jen 335 kJ. podle mě je tahle nejlepší.

backgrounds for your blog

23. února 2009 v 16:56 | skleníková kytička |  next
so beautifull backgrounds for your blog :)
počet: 9

designový anti-talent.... :(

23. února 2009 v 13:44 | skleníková kytička |  words about life
už od včerejšího večera kdy Jára odjel, celý večer než jsem šla spát jsem neustále kýchala a smrkala. nepřišlo mi to normální a ani to, že jsem měla pořád děsnou žízeň. přes den se mi hlava motala, bolela mě. přes noc, aby toho nebylo málo, mě začalo děsně bolet v krku, sotva jsem mohla polknout. teď už je to lepší, ale jsem taková vyčerpaná. udělala jsem si medovo meruňkový čaj s medem a citrónem a k tomu jím bábovku. je zajímavé, jak člověk postupem času mění chutě. když jsem byla menší, nikdy jsem moc nemusela tu čokoládovou část bábovky, raději jsem měla tu světlou. teď mám zase raději čokoládovou. dříve jsem na volských okách milovala žloutky, takové ty napůl uvařené, tekuté žloutky. teď se jim vyhýbám a raději mám bílky. to bude tím, že jsem dříve nevěděla, že žloutky přispívají cholesterolu a jsou mnohem kaloričtější. jako malá jsem neměla ráda bramboráky. teď bych se tý vynikající mastnoty mohla užrat ^^ co je ale jistý je fakt, že nikdy nepozřu zelí! nenávidím odjakživa, mám se zelím spojené určitě vzpomínky z dětství. tatínek mě s oblibou nutil jíst věci, které jsem nechtěla, zeleninové polévky, zelí a podobě. pak se není čemu divit, že mám dodnes oproti některým potravinám a jídlům averzi!
rozhodla jsem se že na blog nebudu denně psát jen to, co jsem zrovna ten den zažila. mohla bych ho využít i jinak, trochu to okořenit nějakými zajímavostmi, ovšem co mě osobně zajímají. takže možná vytvořím nové rubriky a budu se jim do budoucna trošičku více věnovat.
kolik z vás má tento týden jarní prázdniny?? doufám, že dost, abych se tu příliš nenudila. jsem tady, pořád. takže klidně pište. s designem jsem si hrála celý včerejší večer a spokojenost byla v nedohlednu. dnes jsem pokračovala.stále se mi to nezdálo. nejdříve jsem měla v záhlaví nějaký pict z deváče, pak jsem dala na pozadí nějaké vzorované pozadí bez záhlaví.. lituju toho, kdo se tu ocitl v průběhu změn, vypadalo to děsně a každou chvilku tu bylo něco jiného. i´m sorry. fialový vzor nechávám a už se toho nedotknu. nechám to takhle jednoduše.

still want looking perfect

22. února 2009 v 22:01 | skleníková kytička |  words about life
po shlédnutí obou skvělých "fashion filmů" jsem došla k závěru, že bych mohla zase začít hubnout. už je to dost dlouho, co jsem přestala cvičit. jak se dalo čekat, mé nadšení pro cvičení vyprchalo po pár týdnech. jenže to byla chyba. měla bych se sebou opět začít něco dělat. rozhodla jsem se, že tento týden prázdnin budu chodit dopoledne běhat. vždycky hned jak vstanu, obleču se a umyju a půjdu ven se na čtvrt hodinky proběhnout do zimy, večer si budu polehoučku zpevňovat opět povolené svalstvo, možná bych mohla zajet i do fitka. rozhodně ale přibrzdím se stravou. cpu se šílenými věcmi. kdybych jídlo za poslední týden naházela na jednu hromadu, asi by se i udělalo dost blbě z toho, čím se živím. možná tak jeden jogurt a jablko, víc zdravého jsem nepozřela. je to bída! změním to.
moje váha se stále drží na čísle 57,3, což je fajn, že neroste. můj konečný cíl vždycky bude 55. nic tak složitého. jde o dvě kila. dvě kila přebytečného tuku, ne vody! takže to vidím tak, že jedině pohybem se toho zbavím. co jsou dvě kila. to bych klidně mohla mít pryč za týden. jenom chtít ;) zkusím to. že už to je ale dlouho, co jsem nic podoného nepsala, o jídle, hubnutí a tak.. určitě vám to nechybělo, ale beztak si o tom ještě přečtete :)
cd Lady Gaga poslouchám furt a musím říct, že se na něm není snad ani jedna písnička, která by se mi vyloženě nelíbila! líbí se mi naprosto všechny! ona je skvělá, úplně ty písničky žeru! nejvíce se mi zalíbila Boys boys boys, je perfektní, melodická, veselá, ten refrén nemá chybu, mám chuť u toho tancovat a smát se jako sluníčko :) a song Papparazzi, pomalejší, ale taky se mi třeba moc líbí. Fame je super, i Jarouškovi se líbí :) přemýšlím že sem na blog postupně dám všechny songy, texty i vlastní comment. ale možná později, až se mi více oposlouchají a utvořím si k nim nějakou citovou vazbu a názor.

THE DEVILS WEAR PRADA

22. února 2009 v 18:42 | skleníková kytička |  words about life
neuvěřitelný, tolik komentářů!
moc vám za ně děkuji. jste hodní, že jste se mě snažili tolik podpořit.
po víkendu se zase všechno změnilo. pravděpodobně to byl jen omyl, co jsem měla v hlavě ještě předevčírem. možná se moje vnitřní já jen vyděsilo z toho, že jsme spolu přes týden moc nebyli a moje já chtělo víc. víc blízkosti, více společného času a tak, do toho určité názory druhých, tak jsem byla vylekaná. snad už je to za mnou. užili jsme si úžasně flákací víkend u nás, kdy jsme buď koukali na "holčičí filmy" jako je SEX VE MĚSTĚ nebo jsem zase pustila ĎÁBEL NOSÍ PRADU, nebo jsme pařili na notebooku jakési auta ale víc WORMSy. vůbec mi to nejde vždycky, jen málo kdy se mi něco podaří, takže většinou vyhrával zlej Jarouš ^^ [joke s tím že je zlej, on to ví ^^]
na zítřek plánuju, že budu pracovat na čtenářském deníku, dopíšu si tam těch 10 knih co mi tam chybí z letošního a ještě i z loňského roku, abych to měla za sebou, pak se vrhnu po hnize, zatím jsem v ní moc nestihla pokročit a tak jsem se do děje nestačila začíst. a dál? nevím, nemám zdání! ale rozhodně si ještě jednou pustím SEX AND THE CITY, je to boží filmy! plnej drahejch značkovejch hadrů, kabelek, bot, parties, drinky a všechno možný, o čem si do konce života můžu nechat zdát. PRADA je to samé, zase hadry, který nikdy mít nebudu. ach jo! jakou školu vystudovat a jakej si najít job, aby mi to vynášelo natolik, abych si mohla pořídit šatnu velkou jako celej náš byt? ^^ ne, sranda, tak náročná nejsem, stačily by mi na boty třeba i jen dvě police z těch padesáti co tam měla S. J. Parker.



all out of love.........

20. února 2009 v 21:36 | skleníková kytička |  words about life
zaspala jsem půlku odpoledne i hlad. pořádně jsem neobědvala a vůbec jsem nevečeřela. žaludek se mi svírá a já na jídlo přesto nemám vůbec pomyšlení a náladu. když jsem se po pár hodinách vzbudila, pak už jsem jenom dlouho ležela a koukala do tmy, prosvícené světlem zaplého notebooku. neustále se někdo přihlašoval na icq, ale nikdo, kdo by mi toužil napsat, se
neobjevil. topila jsem se v myšlenkách na to nejhorší, na pravdu, která mě tíží, na pocity jakési náhlé samoty, na nedostatek pozornosi, blízkoti a něžnosti. moc mi to chybí. když chodím po školních chodbách a pozoruju páry z práváku, jak jsou do sebe nechutně zakousnutí, říkám si v duchu, kde to jsme, že se tohle děje ve škole. nás profesoři vždycky napomínali ať si to necháme až po škole. jenže já jim vlastně závidím, tu jejich čerstvou zamilovanost a ani jeden okamžik, kdy by se na sebe přestali dívat a kdy by se od sebe jen trošku vzdálili, když nemuseli. ve škole se to moc nehodí, pravda, ale beztak jim to závidím. možná proto bych si přála vrátit čas na tu dobu, kdy jsem se cítila jako oni. kdy jsem poletovala metr nad zemí a nemyslela na nic jiného než na něj, na to jak se zase uvidíme, jak se zase ocitneme ve vzájemném objetí, všechno okolo se rozplyne a budeme tam jenom já a on. když se začtu do dnů před rokem z mého deníčku, je to tak plný citů, plný něčeho nového a tak velkého, co mi tehdy naprosto změnilo život, byla jsem neskutečně šťastná a nic špatného neexistovalo.
myšlenky na život bez něj jsou pro mě noční můrou. proč bychom si nemohli užívat život společně, proč bychom se měli někdy za deset let, dříve či později rozcházet..? mám pocit, že cosi mezi námi uhasíná, už to není jako to bývalo, kdy jsme se na sebe děsně těšili, když jsem se neviděli jeden den, kdy jsme se jeden druhého nemohli vůbec nabažit, pár hodin po škole nám přišlo jako půl hodina, kdy jsem dokázala objet Prahu a jet na Mělník třeba jen na tři hodiny a pak zase přes Prahu zpátky.. chybí mi to všechno. chci tenhle vztah, který udržujeme už tak dlouho, udržovat dál. jenže musí chtít obě strany a pokud je to opravdová láska, měli bychom se oba snažit, oba se toho vztahu účastnit.


vůbec nic

20. února 2009 v 15:34 | skleníková kytička |  words about life
musela bych mít po ruce snad jen boxerský rukavice a velkej boxovací pytel, abych svý momentální emoce vyjádřila, protože slovy to dostatečně vyjádřit snad ani nelze. jsem naštvaná, zoufalá a sama! začínají mi jarní prázdniny a já jsem se dozvěděla, že je celé strávím doma na zadečku. no není to úžasné? miluju to býžt zavřená doma a koukat tady do tohoto pc.. /těžká ironie!/
no money, no life. ano. co asi tak podniknout se šesti korunama v kapse?
ne, vůbec, to nemá cenu psát.
jdu se raději hádat s Járou, další z věcí, který mě tak ohromně baví!!! :/

zvláštní melancholie

19. února 2009 v 15:04 | skleníková kytička |  words about life
sotva jsem přišla do školy, uplynuly pouhé 4 hodiny a já jsem se už chystala jet domů. prostě jsem zatáhla češtinu a s ní i další hodinu ekonomiky. umyla jsem si háro, vyfoukala a vyžehlila a za hodinku zase razím zpět do Phy, za Jaroušem. budem spolu venku (mrznout :/ ). skoro jsme se dneska neviděli, včera vůbec. na zítřek se musím učit na test z LZS. nechce se mi, ale není to moc těžký tak to snad dám.
nemám celkem o čem psát. poslouchám nové album od Beyoncé plné pomalých balad, které mě ladí do melancholické nálady a jsem z toho už trochu unavená. na druhou stranu je to ale to, co teď potřebuju, těch super nadupanejch songů od Lady Gaga nebo PCD mám za dnešek už dost, potřebuju si "odpočinout". tak jsem zvolila Beyoncé. v dubnu tady u nás koncertuje, víte o tom? přemýšlela jsem jestli tam nejít, ale peníze jsou mně dost vzácná věc, takže je utrácet nebudu a budu si raději šetřit na dovolenou. ono se to nezdá, říkám si že je času dost a do léta mi pod rukama projde peněz dost, ale ono to uteče a já pak budu čumět, že mám tak málo peněz a moc si tam za to toho nekoupím. a přitom mám už v hlavě takových plánů, co všechno budeme podnikat. na druhou stranu se na to snažím nemyslet a neplánovat, aby se zase něco nepřihodilo a celá vysněná dovolená zase nekrachla. to bych nezvládla.
mám na něco chuť.. nevím, jestli na něco sladkého nebo slaného. mám už po krk chipsů i čokoldových sladkostí. papkám je neustále a už mě po nich chuť přechází. chtělo by to něco, co jsem už dlouho neměla. například pizzu, nebo třeba obyčenou rajskou omáčku nebo polívku, nebo nudle s mákem.. ooh, měla bych přestat... kdo by si dal taky něco takovýho? :) možná se divíte, kam se podělo moje neustálé dietování.. váha se mi drží přibližně u stejného čísla, tak to nehrotím. sportu se naplno věnovat nemůžu. nechám si to na teplejší sezónu, až budeme moct vyrazit na in-liny a nebo až si budu moct zaběhat.. teď neřeším. je tam kosa jak v ruský pohádce. a já přesto naivně chodím v jarní bundičce s jakými protestem, že já už chci prostě jaro a teplo a tak by se počasí mělo přizpůsobit mému odívání, ne já počasí! ^^

Jessica Sutta - If I Was a Man

18. února 2009 v 20:51 | skleníková kytička |  best MUSIC

úžasnej song od jedné z Pussycat dolls- Jessica Sutta. ta písnička se mi dost líbí, je melodická, energická, prostě moc dobrá na to, abyste si jí alespoň jednou neposlechli!
když se vám zalíbí tak si třeba zazpívejte, mám tu text ;)

LISABON

18. února 2009 v 19:16 | skleníková kytička |  words about life

hi LADIES

jen tak na okraj, blbější název článku mě nenapadl..
málem jsem tomu nevěřila, když jsem viděla u článku 23 commentů, ale pak jsem zjistila že polovina je ze včerejška a ty už jsem četla, takže ok ;) a samozřejmě děkuji.
dneska byl dost v pohodě den. měla jsem opět dvouhodinovku jízd a jela jsem až téměř domů.. zbývalo mi asi tak 10 kilometrů a byla bych u domečku.. však můj instruktor vtipkoval že zajedem na kafe, jenže jsem ho musela odmítnout s tím že u sebe nemám klíče od bytu. a on že vlezem oknem.. a já že bydlíme v paneláku.. a on že střechou.. no a tak. občas umí i vtipkovat, ale když nestihnu před semafory vjet do pravýho jízdního pruhu a málem se srazím s dodávkou tak to už nevtipkuje.. tss.. to byla jediná chybička ke konci, kdy už jsem nedávala pozor, když už jsem byla skoro u školy, tak jsem na to nemyslela. jinak to byla docela free jízda, už mi vůbec nic, mimo zkrat ke konci, nevyčítal. skvělé. tak snad to do 11. března nezapomenu ^^
nevím jestli to napadlo třídního, ale při angličtině jsme začali konverzovat ve dvojicích, což je mnohem praktičtější, víc toho člověk řekne. když se bavíme celá skupina tak neříkám většinou nic, když nemusím. při našich náznakových bitkách s Romanem jsem to dneska přehnala a natáhla mu trošku větší.. což jsem teda nechtěla, ale aspoň vidí že by se mě měl bát XD ne, JOKE. jsem neškodná.
měli jsme dnes poprvé novou profesorku, kterou jsme měli mít už od pololetí, na leteckou dopravu a přepravu. taková starší paní, ale je dost v pohodě. dost mě to s ní bavilo a bylo to zajímavé. vykládala všechno podrobně a zajímavě, sice jsem do sešitu počmárala deset A5, ale myslím že mě to bude bavit. nevím jak dlouho, často se ze začátku nadchnu a pak mě to omrzí.. možná, že když mě tohle nepustí, zůstanu na letišti a tím pádem nepůjdu na nutričního terapeuta a nebudu se muset šrotit chemii. no, zatím to vypadá tak, že jsem změnila názor a zůstanu. stále nevím CO PŘESNĚ bych pak mohla na letišti dělat, ale něco se najít musí. hezky se usměju a snad mě někam přijmou ^^ ale na to mám ještě tak rok a půl- dva roky čas. možná i víc. who knows..
a teď, jdu psát dopis kamarádce Monice ze SK. alespoň ho rozepíšu a pak se zase vrátím na blog a skočím k vám, co nového ve světě :)
btw. možná vám to nic neříká, ale víte, že dneska ČR přijala Lisabonskou smlouvu? přišel s tím na hodinu práv profesor a hned nám to řekl. Irsko prej budou podplácet miliardami, aby taky přistoupili.. ach jo. snad nebudeme muset v budoucnu litovat, jak máme blbou vládu!

WITH JUST DANCE WILL BE ALL RIGHT

17. února 2009 v 18:02 | skleníková kytička |  words about life
na okamžik se zase choval tak, jako tehdy. nebyl čas na to, aby náš rozhovor pokračoval, nebo aby z něj vznikla hádka a přidaly se výčitky. následující minuty byly plné vracejících se vzpomínek na dny s velice hořkou příchutí. dost mi v souvislosti s nimi byly momentální pocity povědomé.
projždím listem v přehrávači za poslechu divokých rockových skladeb od Avril či Aloha from hell a hledám, která další pro tuto náladu bude ta pravá. kolik rockových songů v mobilu mám, u kterých si v podvědomí dokážu vybíjet zlost, u kterých se v duchu citově vyřvat a zároveň dobít energii abych se problému postavila rázně čelem? moc ne.. ooh, just dance? zmáčknout PLAY? jo.. ne.. jo.. ? no dobře, nechám svý emoce týrat ještě víc. jenže... vůbec mi to nechtělo připomínat onu minulost! navodilo mi to v momentu lepší náladu. zvláštní. možná si to jen namlouvám, že ro mě má navždy znamenat z části něco zlého. ale prostě ne, dnes je pro mě terapií s pozitivním účinkem...
chtěli jste pocity a myšlenky? tady je máte.. smolila jsem si je ve škole do bloku, abych je doma mohla přepsat. kolikrát po ruce nemám notebook, abych mohla aktuality psát hned jak mě napadnou. a je to dost časté, že mě přes den napadne tolk věcí, o kterých psát a když přijdu domů, buď už je mám z hlavy dávno pryč, nebo nejso natolik aktuální, abych se s nimi zdržovala. už by neměly takovou váhu. no a možná ne úplně pochopíte oč kráčí, ale na tom nesejde. takové jsou prostě moje pocity popsané slovy..
pro Jarouška jen, aby text nebral příliš osobně, už je to jedno, šlo o tu chvíli. doufám, že jsi se zamyslel :P ale už to nebudem rozebírat puso. dont´worry.

BE HAPPY

p.s. měla bych udělat nové ankety, je to tu nuda a mě už ty staré nebaví :) a asi ani vás ne-e.

NUTRIČNÍ TERAPEUT vs. LETIŠTĚ

16. února 2009 v 20:45 | skleníková kytička |  words about life
nejdřív vám děkuji za vaše názory v předešlém článku. jsem ráda, že jste napsali co si myslíte. o svých myšlenkách a pocitech bych se rozepsala moc ráda, jenže ono stačí popsat co jsem dělala celý den a už je z toho takový dlouhý článek, že na pocity a dojmy není místo, by z toho vznikl takový sloh, že by to nikdo nečetl. a většinou když napíšu jeden článek a pak druhý, k prvnímu se nikdo nevrací. proto denně píšu nejraději jeden. tak třeba to časem napravím a malinko se poposunu od reálných příběhů mého života typu jeden den jsem nahoře a druhý dole, k mým myšlenkovým pochodům. a k designům s PCD, máte smůlu mně se líbí a budu je tam občas prostě dávat. Nicole je boží, můžu se na ní dívat furt. dneska jsem to tedy neoficiálně na vaše přání změnila. tenhle obrázek mě pronásleduje už děsně dlouho a nikdy jsem ho do designu nedala. tak teď.
dneska byl velmi zajímavý den pro mě se Šárkou a s Ivetou- spolužačkami. měly jsme domluvenou hodinku se školní psycholožkou. chtěly jsme se na ní obrátit se svými dotazy co se týká našich budoucích vysokých škol, o kterých uvažujeme. dlouho jsme si o tom povídaly, říkala
nám svoje názory a spoustu řečí kolem doho. odcházela jsem se skvělým pocitem jít za něčím novým, vykašlat se na letectví a začít znova v něčem, co mě zajímá, co by mě bavilo a studovala bych to s mnohem, mnohem větším zaujetím. nutriční terapeut a nebo třeba taky kosmetologie, což mě dost zaujalo, když jsem si dnes pročítala brožurku, kterou nám psycholožka dala. přestala jsem se ten den úplně stresovat nějakým zkoušením z motorů, vykašlala jsem se na to. myslela jsem jenom na vysoké školy, na budoucí práci, na roky co mě čekají, na to, jaké rozhodnutí by bylo správé. zůstat u letectví, anebo jít do zdravotnictví a pomáhat lidem zdravě žít nebo zhubnout a vypadat úžasně jak by si přáli. plnila bych své vlastní sny ostatním!
domů jsem přišla s tím, že se hned vrhnu na net a prozkoumám znovu vysokou školu v Brně. šla jsem ještě pozdravit mamku a hned jsem se jí o dnešní návštěvě psycholožky rozpovídala. když jsem jí řekla že bych chtěla být nutriční teprapeut, klidně mi řekla: hmm.. to by tě nebavilo! jak ONA může vědět, co mě by bavilo. je vidět, že se o mě nějaký ten pátek absolutně nezajímá. neví, jaký si kupuju časopisy, co čtu, co doslova žeru. mě že by zdravá výživa nezajímala? a letectví mě
snad zajímá? tu školu mi vybrala ona. ani se nepodívala na žádné jiné školy a hned jak se o té mojí doslechla, řekla si že ta by byla dobrá a já souhlasila. musela jsem bejt úplně zabedněná, že jsem si to sama neprošla, nepromyslela, vůbec jsem nevěděla do čeho jdu! byla jsem hloupá. potřebovala bych spíše její podporu, aby mi třeba pomohla sehnat doučování na chemii a podobně, ale ona mi raději řekně že by mě to nebavilo a dál se o tom nechce bavit. zklamalo mě to. ale já se nevzdám. nebudu dělat to, co se líbí jí. je to můj život, já vím co mě baví a chci dělat celý život něco co mě bude zajímat a nesedět někde v kanclu na letišti a dělat tak nějaký hovadiny.. ani nevím sakra co bych tam mohla dělat! je to pro mě dost velký dilema, vybrat si mezi tím a tím. letectví je dobře placenej obor, ale zase mě zdaleka nebere to, co zdraví člověka, dietologie a podobně.. nemám moc času přemýšlet. pokud zvolím nutričního terapeuta, mám dost práce, abych nejen udělala maturitu, ale taky se doučila během roku chemii do takové úrovně, abych z ní mohla udělat přijímačky na vysokou školu!

UKECANÁ A ZVĚDAVÁ ^^

15. února 2009 v 22:04 | skleníková kytička |  words about life
dneska mám nějakou psavou a tvořivou náladu, už jsem přidala dneska 3 články, to není možný snad, vždycky přidám jeden, maximálně dva. jenže jsem taky zjistila, že měsíc co měsíc mi článků ubývá. není to škoda? co já vím, to musíte posoudit vy...

... čtete rádi mé články?
... líbí se vám moje designy?
... líbí se vám můj blog celkově?
... je něco co vám na mém blogu vadí?
... co byste na mém blogu změnili?
... jak dlouho mě přibližně znáte?
... jak často můj blog navštěvujete?
omlouvám se za zvědavost, ale chci být informovaná a pravdivě, tak se mi nesnažte lichotit že je můj blog super a nic vám nevadí. to vám neuvěřím ^^
dneska jsem se chtěla učit letadlový motory. jenže.. jsem se k tomu nějak nedostala. buď budu zítra mít kliku a nevyzkouší mě, nebo budu hořce litovat.. se uvidí, ale doufám v první možnost ;) tak mi držte palce jasný? jinak zítra mě tu uvidíte nejspíše večer. a jen na skok, budu se muset učit ČJ! ale jestli u posledních 3 článků nějaký ty commenty, tak se s váma nekama a nepřijdu vůbec... :P
ne JOKE!
tak já už letím do postele a koukat na Ďábel nosí Pradu. BYE